Zadov, Praha, 9.–10. května 2026. Vltava Run znovu ukázal, proč patří mezi nejvýraznější týmové běžecké závody u nás. Štafeta ze Šumavy do Prahy prověřila běžce na více než 360 kilometrech, během dne i noci, na silnici, v terénu, v kopcích, na cyklostezkách i v závěrečných kilometrech směrem k pražskému Braníku.
Vltava Run ale není jen o výsledkové tabulce. Je to závod, kde rozhodují rychlé nohy, správná výbava, týmová logistika, odolnost a schopnost zvládnout další úsek i ve chvíli, kdy tělo touží po spánku.
Závod, kde nestačí jen rychlé nohy
Přes 360 kilometrů, 36 úseků, dva dny a jedna dlouhá cesta z hor do Prahy.
Vltava Run je týmová štafeta, která tradičně startuje na Šumavě a končí v Praze. V roce 2026 se běželo ze Zadova / Churáňova až do cíle u Hamru Braník. Každý tým může mít až 12 běžců, kteří si mezi sebe rozdělí 36 úseků. Každý běžec se tak na trať vrací opakovaně a musí zvládnout nejen svůj výkon, ale také přesuny, odpočinek, převlékání, jídlo, pití a přípravu na další start.
Právě v tom je Vltava Run specifický. Nestačí zaběhnout jeden povedený závod. Běžec musí podat výkon několikrát během dvou dnů, často po minimálním spánku a v úplně jiných podmínkách, než v jakých běžel předchozí úsek.
Od šumavských cest po pražský Braník
Trať se mění, tempo se mění a s ním i nároky na běžce i vybavení.
Rok 2026 přinesl na trase několik výrazných míst a úprav. První část závodu vedla šumavskou krajinou přes oblasti jako Kvilda, Borová Lada, Stožec nebo Lenora. To jsou úseky, kde se běžec musí připravit na chladnější počasí, proměnlivý povrch a větší rozdíly mezi denní a noční teplotou.
Další kilometry závodníky vedly směrem k Lipnu, Vyššímu Brodu, Českým Budějovicím a dál přes jižní a střední Čechy. V druhé polovině závodu se běželo také přes Hřebeny, Rabyni, Hradištko, Davli a Vrané nad Vltavou. Závěr pak patřil Praze a cílové atmosféře na louce u Hamru Braník.
Pro běžce to znamená jediné: na Vltava Runu se nedá spoléhat na univerzální řešení. Jeden úsek může být svižný a běhavý, další kopcovitý, technický, noční nebo psychicky náročný. Výběr bot, vrstvení oblečení i doplňování energie proto hrají mnohem větší roli než u klasického jednorázového závodu.
Winehouse.cz ovládl závod mužů i žen
Vítězný tým WINEHOUSE.CZ zvládl trať za 23:53:16. Ženy z WINEHOUSE.CZ GIRLS ovládly ženskou kategorii s výrazným náskokem.
V absolutním pořadí zvítězil tým WINEHOUSE.CZ. Jeho výsledný čas 23:53:16 znamenal průměrnou rychlost 15,07 km/h. Druhý tým POKO RUNNING TEAM doběhl v čase 24:10:53, tedy se ztrátou 17 minut a 37 sekund.
Skvělý výkon předvedl také ženský tým WINEHOUSE.CZ GIRLS. V ženské kategorii zvítězil časem 27:23:57, průměrnou rychlostí 13,14 km/h a v absolutním pořadí obsadil 9. místo. Druhý ženský tým zaostal o téměř dvě hodiny.
Oba výsledky potvrzují, že Vltava Run není jen součet individuálních výkonů. Důležité jsou i předávky, přesuny, odhad tempa, schopnost reagovat na vývoj závodu a týmová podpora mezi jednotlivými úseky.
TIPY VÍTĚZŮ: Jak se připravit na podobnou štafetu
Výbava na Vltava Run začíná u bot, ale končí až u detailů, které v noci rozhodují.
Kdo se chystá na závod podobného typu, měl by přípravu řešit jinak než u klasického silničního závodu. Nestačí mít jedny oblíbené boty a závodní dres. Štafeta přes den a noc vyžaduje přemýšlet o každém úseku samostatně.
Základem jsou dobře zvolené běžecké boty podle povrchu a délky úseků. K tomu patří funkční ponožky, oblečení do různých teplot, nepromokavá nebo větruodolná vrstva, čelovka, reflexní prvky, běžecká výživa a věci na rychlou regeneraci mezi úseky.
Vltava Run 2026 znovu ukázal, že týmový závod není jen o rychlosti. Je o přípravě, komunikaci, vybavení a schopnosti zvládnout i chvíle, kdy se běží unaveně, v noci nebo v podmínkách, které se mění každým kilometrem.
A právě proto má tento závod tak silné jméno. Kdo ho doběhne, odváží si víc než medaili. Odváží si zkušenost, kterou běžec na běžném závodě nezažije.
